Milí přátelé,

zdravíme vás uprostřed postní doby a pevně věříme, že se vám i přes nepříznivé okolnosti současných dní vede dobře. Chceme vás ujistit o své blízkosti v modlitbě a v myšlenkách. Děkujeme vám zároveň za to, že i vy myslíte na nás a že se nám nejrůznějšími způsoby ozýváte, a dáváte nám tak najevo svou blízkost a ochotu k jakékoli pomoci.

Věříme, že tyto týdny mohou být v boji proti pandemii rozhodující, a tak nás všechny chceme podpořit, abychom se nenechali odradit ničím a nikým a vytrvali na cestě solidarity, vzájemné pomoci (třeba jen zavoláním, modlitbou, úsměvem…) a zájmu jedněch o druhé. Cesta bratrství, blízkosti a solidarity, o které tolik mluví papež František (dokonce tomuto tématu, jak víte, věnoval i svou poslední encykliku Fratelli tutti, která už je k dostání také v češtině [https://eshop.cirkev.cz/knihy/fratelli-tutti_9333], a vřele vám ji tak doporučujeme k četbě a meditaci) a které věnuje i svou současnou historickou cestu do Iráku, je jedinou cestou, jak se se současnou situací křesťansky a lidsky vypořádat. Pokud nás dnešní pandemie nedovede na konci k novému objevení rozměru služby a pomoci, půjde jen o vyléčení z další nemoci v řadě a o ztracený čas.

Důsledky pandemie „jen mých svobod“, která se rozmáhá všude kolem nás a která nebere vůbec ohled na osud a bolest druhých – nemluvě o absolutním nezájmu o mnohem větší utrpení lidí v chudých státech, důsledky „pandemie nacionalismu“, která se ještě před rokem vysmívala trpící Itálii, chlubila se naším premiantstvím a odmítala pomoc druhým, důsledky „pandemie nesolidarity s Evropou“, která nám i přes naše sobectví znovu pomáhá, stejně jako důsledky „pandemie fake news“ a šíření poplašných a hloupých bulvárních zpráv tu přetrvají mnohem déle a na naše životy budou mít mnohem hlubší dopady.

Nenechme se tedy odradit. Včera večer se papež František v bagdadské katedrále setkal s tamními biskupy, kněžími, řeholnicemi, řeholníky, seminaristy a katechety a mimo jiné jim řekl:

„Víme, jak snadno se člověk může nakazit virem ztráty odvahy, který se, jak se zdá, kolem nás občas šíří. Ale Pán nám dal proti tomuto viru účinnou vakcínu: naději. Naději, která se rodí z vytrvalé modlitby a každodenní věrnosti apoštolátu – službě. S touto vakcínou můžeme jít dál se stále novou silou a coby učedníci – misionáři a živá znamení přítomnosti Božího království, království svatosti, spravedlnosti a míru, sdílet s ostatními radost evangelia. Jak moc potřebuje svět kolem nás tuto zvěst slyšet! Nikdy nezapomeňme na to, že Kristus je hlásán především skrze svědectví životů proměněných radostí evangelia.“

Pokračujme v naší postní cestě právě i s těmito papežovými slovy.

Svěřujeme vám do vaší osobní i rodinné modlitby všechny naše farníky a přátele, kteří onemocněli covidem, i ty, kteří se z něj uzdravili, ale nesou ještě další zdravotní následky. Svěřujeme vám i ty, kteří na covid v našem společenství zemřeli. Svěřujeme vám také situaci v přeplněných nemocnicích i v různých sociálních domech pro seniory nebo postižené. Zvláštním způsobem se s námi, prosíme, propojte i modlitbou za právě probíhající papežovu návštěvu Iráku a za jeho setkání s představiteli různých náboženských tradic.

Pokud jde o náš farní liturgický život, i nadále pokračujeme už v obvyklém čtrnáctidenním nedělním rytmu. Jak budou vypadat letošní Velikonoce, ještě přesně nevíme, ale je takřka jisté, že neproběhnou v lepších podmínkách, než jsou ty současné. Vatikán už vydal určité instrukce, ale o naší konkrétní situaci budeme mluvit s pastorační radou našich farních okruhů, která se zhruba za týden sejde on-line, a v potaz vezmeme i doporučení našeho otce biskupa, která by měla také v dohledné době přijít.

A na závěr ještě pár slov o Christianovi, který se u nás v komunitě už dobře zabydlel a který je dokonce autorem impulzu naší Společné postní cesty. Christian se jako dobrovolník zapojil do pomoci plaskému Domu pro seniory. Rozváží obědy po okolí. Zároveň s tím dává už několik on-line hodin němčiny a sám pokračuje ve studiu češtiny. Děkujeme vám všem, kteří ho tímto způsobem „zabavujete“ 😊. Děkujeme hlavně Týnce Koderové, která je jeho „dvorní“ učitelkou.

Ještě jednou vám děkujeme za vaši trpělivost. Nenechme si ukrást naději a odvahu, jak říká papež František.

Díky!

Vaši misionáři obláti