You are currently viewing Advent v obýváku – 2. neděle adventní

Advent v obýváku – 2. neděle adventní

Celá bohoslužba ke stažení zde!

ÚVOD

Tuto domácí adventní modlitbu se můžeme modlit sami nebo v rodinném kruhu.

Je přednostně určena pro sobotní večer (první nešpory z následující adventní neděle) nebo pro večer nedělní jako příležitost k zapálení nové svíčky na adventním věnci.

Bylo by dobré si předem připravit stůl, ke kterému si sedneme nebo kolem kterého se jako rodina, manželský pár… setkáme. Do středu stolu položme adventní věnec a zapalme jen svíčky z předcházejících nedělí. Novou svíčku ponechme prozatím zhasnutou. Připravme si Písmo otevřené na straně s nedělním evangeliem a před sebe si každý položme jakýkoliv předmět, který nám připomíná něco, co se nám letos nepovedlo, co jsme pokazili, kde jsme selhali, v čem se projevila naše slabost, vztah, který jsme narušili… něco, zač se dnes chceme zvlášť modlit. Pokud takový předmět nemáme, můžeme si jen na kousek papíru napsat třeba slovo, které k našemu selhání odkazuje.

Modlíme-li se sami, je dobré číst všechny texty i modlitby nahlas. Pokud je nás kolem stolu více, určíme si, kdo modlitbu povede.

Na úvod můžeme zazpívat buď „Ejhle, Hospodin přijde…“ (kancionál 101), nebo si z YouTube pustit další krásnou verzi tradiční adventní písně „O come, o come, Emmanuel“ (https://www.youtube.com/watch?v=K0CP1IeHgWY), zavřít oči a jen ji poslouchat, nebo si můžeme nahlas přečíst následující antifonu, která je vzata z nedělního prvního čtení:

všichni: „Těšte, těšte můj národ – praví Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost.“

Potom uděláme společně znamení kříže stejně jako při bohoslužbě v kostele.

1.:Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

ostatní: Amen.

1.: Bůh Otec, který je požehnán navěky, ať nám mocí Ducha svatého pomůže spojit se s ostatními sestrami a bratřími v naší farnosti, diecézi i na celém světě v Kristu, našem Pánu a bratru, ve společenství jeho církve.

ostatní: Požehnaný jsi, Bože, navěky.

prosba o slitování a CHVÁLA

1.: Dnes slavíme druhou neděli adventní. Čtení, která nás budou modlitbou provázet, nám připomínají, že každá nerovnost v mém životě, každé selhání a pád je v Boží optice příležitostí k novému začátku, k proměně mého života. Jako skrze svou lásku proměnil Ježíš smrt v život, může i dnes proměnit můj hřích a krach v radost a pokoj. Chceme dnes v síle evangelního paradoxu života pramenícího ze smrti děkovat nejen za svá obdarování, ale dokonce i za své pády, na kterých se může oslavit Boží síla proměňující můj starý život v nový.

Svou modlitbu zahájíme prosbou o Boží slitování a chválou toho, jehož síla se tím zřejměji projeví ve slabosti. (2Kor 12,9)

1.: Otče, ty chceš, aby se neztratil nikdo z těch, které jsi svému Synovi dal. Odpusť nám všechny chvíle, kdy chceme být nezávislí a samostatní.

ostatní: Smiluj se nad námi!

1.: Kriste, tys přišel, abychom měli život a měli ho v hojnosti. Odpusť nám všechny situace, kdy se svůj život snažíme stavět jen na svých schopnostech a své síle.

ostatní: Smiluj se nad námi!

1.: Duchu svatý, ty nás i dnes naplňuješ novým životem Božích synů a dcer. Odpusť nám, když sebe i druhé ohodnocujeme jen podle výkonu a dokonalosti.

ostatní: Smiluj se nad námi!

1.:Chvála tobě, Bože, milosrdný Otče; tys nám poslal svého Syna, aby nám ukázal tvou pravou otcovskou tvář, aby nám řekl, že čekáš s otevřenou náručí, až se vrátíme k tobě domů, kde nám, svým synům a dcerám, vystrojíš hostinu a v plnosti nás uvedeš do svého království.

ostatní: Chvála a sláva tobě, Otče, navěky!

1.:Chvála tobě, náš Pane a bratře, Ježíši Kriste; tys nepřišel, abys svět soudil, ale abys ho spasil. Vzal jsi na sebe naše tělo, žil jsi náš život, sdílel jsi naše radosti i námahu, práci i odpočinek a skrze své vtělení, život, smrt a zmrtvýchvstání jsi nás osvobodil od hříchu a smrti a uschopnil jsi nás k životu z lásky.

ostatní: Chvála a sláva tobě, Pane, navěky!

1.:Chvála tobě, Duchu svatý, Jednoto tvořící rozmanitost; tys sestoupil na Pannu Marii a ona se stala Matkou nového života pro každého z nás. V tobě teď znovu můžeme k Bohu volat jako k Otci, v tobě můžeme vyznat, že Ježíš Kristus je Pán, v tobě jsme si v jednotě lidského pokolení navzájem bratry a sestrami.

ostatní: Chvála a sláva tobě, Duchu, navěky!

BOHOSLUŽBA SLOVA

Následující žalm může celý přečíst jeden člověk sám nebo se můžeme střídat: jeden z nás čte liché řádky a ostatní sudé.

Žalm 85

Byl jsi milostivý, Hospodine, své zemi, změnil jsi k dobru Jakubův úděl.

Odpustils vinu svému lidu, přikryl jsi všechny jeho hříchy.

Zadržels všechno své rozhořčení, uklidnil jsi žár svého hněvu.

Obnov nás, Bože, náš spasiteli, odlož svou nevoli proti nám!

Což se navěky budeš na nás zlobit, roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení?

Což nám už nevrátíš život, aby se tvůj lid radoval v tobě?

Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství a dej nám svou spásu!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své

svaté a pro ty, kdo se k němu obracejí srdcem.

Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj.

Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody.

Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.

Do ticha teď můžeme spontánně opakovat slova nebo celé verše, které nám během modlitby zvlášť zazněly nebo se nás dotkly. Pokud bylo některé z „mých slov“ už zopakováno jiným členem rodiny, vyslovím ho přesto znovu.

Evangelium

Před četbou evangelia si všichni můžeme stoupnout a jeden z nás v tichosti zapálí novou svíčku na adventním věnci. Pak se nahlas přečte evangelium (Mk 1,1-8).

Z evangelia podle Marka.

Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

IMPULS

Pokud chceme, můžeme si teď přečíst impuls k dnešnímu evangeliu.

Dnes jsme slyšeli úplný začátek evangelia podle Marka. A tímto začátkem je hlas křičící na poušti: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Máme před sebou drsného Jana Křtitele, jak uprostřed pouště hlásá křest pokání. A je to zajímavé… protože takový zvěstovatel, takový hlasatel, který sděluje tak naléhavou zprávu, přece obvykle huláká na náměstích a na nárožích, prostě na místech, kde ho mohou všichni slyšet. Jestli existuje místo opravdu nevhodné k podávání tak důležitých informací, tak je to bezpochyby poušť. Jenže je to zvláštní… i na poušť k němu všichni přicházejí: celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé. A na poušti podle dnešního prvního čtení začíná i nová cesta vyvoleného národa, který se právě vrací z babylonského vyhnanství. Proč na poušti? Čím je v Písmu poušť? Poušť jistě není místem k životu, ale je místem, kterým musíme nutně projít, abychom se stali někým jiným, abychom se proměnili, abychom se stali novými. Je to místo nového začátku. I po osvobození z Egypta musí izraelský národ projít pouští. Mnoho z nich tam zahyne… protože poušť je místem, kde musí zemřít starý člověk. Proto evangelium (radostná zvěst) začíná na poušti! Protože poušť je symbolem mého nic, mé chudoby, bídy, pádů, selhání, mé nedokonalosti, křehkosti… A to je krása! Jelikož my si pořád myslíme, že k novému začátku, k tomu, aby Pán přišel (jsme přece v adventu), musíme vyjít od svých silných stránek, od svých schopností, kvalit, úspěchů, dosažených cílů, splněných předsevzetí… pak teprve může Pán adventně přijít a my ho můžeme přijmout. Ne, ne, stokrát ne! Jak přijmout Pána? Jak zachytit jeho navštívení v maličkostech všedních dnů, v tvářích lidí, které den co den potkáváme? Jak to udělat, abych nepromeškal nový život, který ke mně přichází právě teď? Musím vyjít od své pouště! POTŘEBUJU svou bídu, potřebuju svou křehkost, potřebuju své neúspěchy, nerovnosti, prohry, pády a krachy! Nový život vychází vždy od krachu života starého! Abych zachytil Pánův příchod, musím být chudý, hladový, neutěšený… Pak uvidím toho, kdo přichází a je mocnější. Mocnější než Jan Křtitel, tedy ten, kdo přináší něco, co je větší než to, co přináší Jan Křtitel. A ten přináší vodu k očištění, ke křtu pokání. Ale ten, kdo jde za ním, bude křtít Duchem svatým! A Duch svatý je začátek nového života, základ a princip nového života, samotného života Božího, života mezi Otcem a Synem. Kdo je tedy mocnější než ten, kdo nám říká, co máme dělat (připravte cestu, vyrovnejte stezky, vyplňte údolí, snižte pahorky…)? Mocnější je ten, kdo nás uschopní k tomu, abychom to dělat také opravdu mohli, kdo nám v síle nového života, který nám zdarma dává, když na nás vdechuje svého Ducha, tedy svůj život, umožňuje, abychom tímto životem také jako synové a dcery žili. Ale začít musím od JEHO lásky a SVÉ pouště.

MODLITBA A SDÍLENÍ

Nyní se posadíme ke stolu, zhasneme v místnosti světla a necháme rozsvícený jen adventní věnec. Do rukou si můžeme vzít předmět, který nám připomíná právě jednu z našich letošních „pouští“, jeden svůj pád, neúspěch… a pokud chceme, můžeme se nahlas v jednoduché modlitbě o tento pád, který Bůh proměnil (nebo jistě proměnit může) v nový a neočekávaný začátek, podělit s ostatními. Pokud se modlíme sami, je důležité si tuto situaci v duchu nebo i nahlas připomenout a děkovat za ni.

Příklad modlitby:

– Pane Ježíši, děkuji ti i za svůj strach, který jsem letos zvlášť prožívala, protože i ten jsi dokázal proměnit v naději, když jsi mi dal zaslechnout tato slova…. když jsi mi do cesty poslal tohoto člověka, který mě povzbudil…

– Pane, děkuji ti i za tu neudělanou zkoušku. Nejdřív jsem si myslel, že už to fakt vzdám, ale tys mi dal sílu, abych to zvládl, a přesvědčil jsi mě o tom, že to s tebou dám!

– Pane, děkuji i za ty těžké chvíle, když jsme se nepohodli s rodiči, za měsíce naštvanosti a ticha. Díky za odvahu přijít, všechno si vysvětlit a odpustit. Už roky jsme si potřebovali všechno říct a začít znovu…

– Pane, děkuji ti i za své opakované pády ve věci, kterou nedokážu změnit. Nejsem toho schopný, ale ty mi i díky této mé slabosti dokazuješ, že tvoje láska nezávisí na mých schopnostech a mé dokonalosti.

– Pane Ježíši, odevzdávám ti teď svůj vztah k N. Zatím neumím udělat žádný krok k urovnání, nemám na to sílu, ani odvahu. Ale přesto věřím, že ty jsi vždy mocnější než moje neschopnost. Přijď, Pane Ježíši.

Sdílení zakončíme zvoláním:

1.: Sláva Otci i Synu i Duchu svatému,

ostatní: jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

MODLITBA OTČE NÁŠ

všichni: Otče náš, jenž jsi na nebesích,

posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes.

A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.

A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

Amen.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

všichni: Chválíme tě, dobrotivý Otče, za to, že ani dnes nepřestáváš vstupovat do našich životů a konat v nich zázraky. Děkujeme ti za všechny okamžiky, kdy jsi přišel, aby ses s námi setkal v naší vlastní slabosti. Děkujeme ti za chvíle, kdy jsi náš pád proměnil v nové povstání, když jsi to, co se zdálo být koncem, proměnil v úplně nový začátek. Díky za radost z toho, že můžeme být slabí a dělat chyby. Prosíme tě, dotýkej se nás i nadále svou mocnou láskou, dávej nám i dál zakoušet svou blízkost, abychom nalezli odvahu vstupovat s tebou do bolestí, do kterých se vstoupit ještě bojíme. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

V rodině se teď můžeme třeba chytnout za ruce nebo kolem ramen a společně prosit o požehnání.

všichni: Na přímluvu Panny Marie, ženy adventu, nám, Bože, uděl své požehnání, chraň nás před každým zlem a doveď nás do plnosti svého království.

1.: Dobrořečme Pánu.

ostatní: Bohu díky.

VIDEO – PŘÁNÍ

Bohoslužbu můžeme zakončit ve společenství s ostatními farníky a přáteli tak, že si pustíme krátké video s rozsvícením adventní svíce v jedné z našich farních rodin.

Odkaz na video najdete vždy v sobotu dopoledne na farních webových stránkách: http://omifarnostizapad.cz/ nebo na farním Facebooku: https://www.facebook.com/omifarnostizapad