S velkou radostí vám předkládáme plod ročního setkávání, tázání se, odpovídání a hledání spousty diecézanů, kteří se s nadějí a odvahou zapojili do synodního procesu naší diecéze, a také plod stovky delegátů, kteří se od 25. do 28. října poprvé sešli v Johannisthalu na prvním generálním shromáždění, aby zde v duchu modlitby, sdílení a rozlišování dali konečnou podobu závěrečnému dokumentu, který také v poslední den setkání velkou většinou schválili. 

Z naší Pastorační oblasti Severní Plzeňsko se shromáždění účastnili delegátky a delegáti Kristýna Koderová (členka Diecézní pastorační rady), Josef Kodera ml. (delegát za farnost Dolní Bělá), František Pešík (delegát za farnosti Manětín a Plasy), Šimon Váhala (delegát za farnosti Kralovice, Jesenice a Lubenec), Oto Medvec, OMI (delegát za kněze vikariátu Plzeň – sever a Rokycany), Vlastimil Kadlec, OMI (delegát a člen synodního týmu) a také Eliška Popelková (členka organizačního týmu) a Martin Fojtíček (facilitátor synodního procesu).

Atmosféru setkání přibližují v pár řádcích někteří z našich účastníků:

„Shromáždění diecézní synody pro mě bylo především čtyřdenním intenzivním setkáním s Pánem. Vnímal jsem, jak jsme s ním propojeni v modlitbě, ve vzájemných vztazích a díky nádhernému umístění exercičního domu také v okolní přírodě. Velice mě těšilo, jak přátelská atmosféra v Johannisthalu panovala, a přestože máme různé názory, přistupujeme k sobě s vzájemnou úctou a snažíme se hledat společnou cestu. Vždyť náš cíl je přece stejný, přinášet lidem Ježíšovu dobrou zprávu.“ František Pešík

„Krása v pestrosti – lidí a života naší místní církve. Hrozně moc jsem pociťoval a prožíval propojení s Jindrou. Vnímal jsem důležitost modlitby ve všech formách, které jsme měli (rekolekce, slavení eucharistie, chvály). A novým způsobem jsem prožíval setkání s lidmi – otevřenost a radost. A radost pro mě taky celý setkání prostupovala.“ Pepa Kodera ml.

„Prožili jsme nádhernou úvodní mši svatou se spoustou symbolů, k podávání přijímání byli pro tu chvíli pověřeni vybraní bratři a sestry. Úcta a radost, s jakými se úkolu zhostili, byla nakažlivá. Byli jsme jedno tělo Kristovo. Nicméně pro někoho se to ukázalo jako nepřekonatelný problém – vždyť tam přeci bylo spoustu kněží, tak proč „laici“? Moudrost biskupa Tomáše však nedovolila, abychom pokračovali rozdělením. Nabídl hlasování, jediné veto stačilo k návratu k běžnému způsobu. Veto bylo a ne jedno. Pro mnohé smutek, ale ne rozdělení.“ Týnka Koderová

závěrečný dokument 1. etapy diecézní synody