Informace farnosti / 31. března

Informace farnosti / 31. března

  • Rubriky příspěvkuInformace

Milí přátelé,

zítra odpoledne vstoupíme do samotného vrcholu celého liturgického roku, ale především do připomínky – živé připomínky v biblickém slova smyslu – pramene a vrcholu našeho života; začíná Velikonoční triduum.

Loni touto dobou asi nikdo z nás neočekával, že bychom za rok mohli být v našich velikonočních oslavách znovu omezeni. Přesto jsme i letos zváni k tomu, abychom slavnost Kristova umučení a zmrtvýchvstání, a tedy slavnost našeho znovuzrození k životu Božích dcer a synů, prožili opět jinak než obvykle. Ale troufneme si říct, že to bude přesto jiné než loni.

Za rok jsme už jistě všichni udělali zkušenost toho, že Hospodin koná i navzdory omezeným počtům, více či méně uzavřeným kostelům, nasazeným rouškám, rozestupům… že je činný a živý v našich životech možná daleko silněji a živěji tehdy, když to neočekáváme, na místech, která nepředpokládáme, v situacích, kde bychom ho nehledali. Udělali jsme živou zkušenost toho, že Boží slovo k nám promlouvá nejen od ambonu, ale i v obýváku u stolu, že modlitba nemusí být jen ta naučená liturgická, ale spontánní a rodinná, že dokonce průvod na Květnou neděli může procházet našimi domy a místnostmi, jak nám o tom vyprávěla jedna z našich farních rodin. Během uplynulého roku jsme jistě zakusili sílu a hloubku společenství a sdílení, kde se „Ježíš uprostřed nás“ dal takřka nahmatat, a to i přesto, že setkání probíhala on-line (naše „Sobotní škola“, on-line náboženství pro děti nebo setkávání „Oldies“ je toho živým důkazem) nebo po telefonu. Určitě se všichni těšíme na okamžik, kdy se budeme moct znovu vidět opravdu tváří v tvář, s nezakrytými tvářemi, kdy se budeme moct znovu pevně a pořádně obejmout, protože křesťanství bez dotyků je jen poloviční, vždyť Slovo se stalo tělem! Přesto je ale i tato naše „omezená doba“ plná požehnání a přeplněná Boží přítomností a blízkostí.

Proto vás i letos zveme k PROŽITÍ Velikonoc, a nejen k jejich pouhému přežití. A zveme vás k tomu, abychom je prožili naplno společně! Využijme všech příležitostí, které se nám k tomu nabízí, i když to většinou nebude bok po boku.

Přejeme vám všem – a letos zvláštním způsobem i sobě samým, abychom se opravdu a hluboce setkali s prázdným hrobem, se svým prázdným hrobem, abychom tak o velikonočním ránu zakusili na vlastní kůži, jak nám vzkříšený Pán s oslavenými ranami, skrze které proniká světlo, říká: „Pokoj vám! Nebojte se!“ A my se nebudeme bát, protože smrt je přemožena. A spolu se Vzkříšeným se narovnáme a povstaneme i my. S důstojností Božích synů a dcer. A vykřikneme radostné velikonoční aleluja. Do celého světa! Radostné Velikonoce! Vaši misionáři obláti

Pár tipů, jak letos Velikonoce prožít:

1) Využijme liturgií, které ve farnostech nabízíme. Upozorňujeme, že všechny bohoslužby jsou jmenovitě rezervovány. V případě nejasností se, prosím, obracejte na nás. Jmenný rozpis vám opět zasíláme v příloze.

2) Všechny slavnosti Velikonočního tridua s o. biskupem Tomášem můžete sledovat také on-line:

Zelený čtvrtek (1. duben): mše na památku ustanovení eucharistie 18:00

Velký pátek (2. duben): ranní chvály s hodinkou četby 8:00

Velkopáteční obřady 15:00

Bílá sobota: ranní chvály s hodinkou četby 8:00

Slavnost zmrtvýchvstání: Velikonoční vigilie (3. duben) 20:30

pontifikální mše sv. (4. duben) 10:00

Odkazy na živé přenosy najdete zde: https://www.bip.cz/velikonoce21

3) Velikonoce s papežem Františkem přenášené českými médii:

Zelený čtvrtek (1. duben): Missa chrismatis (se svěcením olejů) Noe 10:00

Velký pátek (2. duben): křížová cesta z náměstí sv. Petra Noe 21:00

Neděle Vzkříšení (4. duben): požehnání Urbi et Orbi ČT 2 11:55

4) Využít můžete i našich loňských „domácích bohoslužeb v obýváku“ určených ke každému dni Velikonočního tridua. Najdete je na těchto stránkách.

Doporučit můžeme s radostí i „Chebské Velikonoce“ o. Petra Hrušky a jeho farnosti:

farnostcheb.cz/triduum

5) A především! Všechny vás zveme k on-line „Alelujovému přípitku našich farností a našich přátel“! Setkáme se na platformě ZOOM. K připojení by vám měl stačit tento odkaz:

https://us02web.zoom.us/j/83169400490?pwd=YUFxeXRLMThUcGRYbEJvcGpuNGxvUT09

V případě, že máte staženou aplikaci, můžete použít i těchto přihlašovacích údajů:

Meeting ID: 831 6940 0490 / Passcode: 949403

Setkáme se o velikonoční noci v sobotu 3. dubna ve 22:30! Nutně si s sebou na setkání vezměte skleničku se šampaňským nebo něčím jiným slavnostním, co vám chutná.

6) A pokud se chcete na Velikonoce naladit už nyní, doporučujeme vám skvělou homilii papeže Františka z letošní Květné neděle:

«Tato liturgie v nás každoročně vzbuzuje ohromení, v němž z radosti, která přijímá Ježíše vstupujícího do Jeruzaléma, přecházíme do bolesti, když je odsouzen k smrti a ukřižován. Je to vnitřní postoj, který nás bude provázet po celý Svatý týden. Snažme se nyní do něj pohroužit.

Ježíš nás od počátku udivuje. Jeho současníci jej slavnostně vítají, ale on vjíždí do Jeruzaléma na prostém oslátku. Jeho krajané o Velikonocích očekávají mocného osvoboditele, avšak Ježíš přichází, aby je dokonal svou obětí. Příslušníci jeho národa čekají, že budou slavit vítězství, vykonané mečem nad Římany, avšak Ježíš přijíždí, aby slavil vítězství Boha, dosažené křížem. Co se stalo oněm lidem, kteří několik dní po oslavném „Hosana“ křičí „Ukřižuj“? Co se to stalo? Tito lidé spíše než Mesiáše následovali jeho obraz. Obdivovali Ježíše, ale nechtěli se jím dát ohromit. Údiv se liší od obdivu. Obdiv může být světský, protože svá očekávání naplňuje podle vlastního vkusu, kdežto údiv se naopak otevírá druhému člověku a jeho novosti. Také dnes mnozí lidé Ježíše obdivují, protože pěkně mluvil, miloval a odpouštěl, jeho příklad změnil dějiny…Obdivují se mu, ale jejich život se nemění, poněvadž obdiv nestačí. Je třeba Ježíše následovat po jeho cestě, dát se jím zpochybnit, přejít z obdivu do údivu.

A co nejvíce na Pánu a jeho Velikonocích udivuje? Skutečnost, že dochází ke slávě skrze pokoření. Triumfuje tím, že na sebe bere bolest a smrt, kterým bychom se my, zajatci obdivu a úspěchu, raději vyhnuli. Ježíš se však, jak nám řekl sv. Pavel, „zřekl sám sebe“ a „ponížil se“ (Flp 2, 7.8.). To udivuje: přihlížet tomu, jak se Všemohoucí zcela umenšuje. Vidět Slovo, které všechno zná, jak nás mlčky zaškoluje z katedry kříže. Vidět krále králů, jehož trůnem je šibenice. Vidět Boha veškerenstva všeho zbaveného a namísto slávy korunovaného trním. Vidět Jej, ztělesněné dobro, jak jej haní a urážejí. Proč toto všechno ponížení? Proč jsi ho, Pane, dovolil?

Učinil to pro nás, aby se až do dna dotkl naší lidské reality, aby prošel veškerým naším bytím a zlem, aby se k nám přiblížil a neopustil nás v bolesti a smrti, aby nás zachránil a spasil. Ježíš vystupuje na kříž, aby sestoupil do našeho utrpení. Zakouší naše nejhorší duševní stavy: selhání, odmítání všemi, zradu lidí, kteří ho mají rádi, a dokonce opuštěnost od Boha. Na svém těle pociťuje naše nejdrásavější rozpory, a tak je vykupuje a přetváří. Jeho láska přistupuje k naší slabosti, dospívá až tam, kde se nejvíce stydíme. A tak víme, že již nejsme sami, poněvadž Bůh je s námi v každé ráně i v každém strachu – žádné zlo a žádný hřích nemají poslední slovo. Bůh vítězí, avšak palma vítězství prochází dřevem kříže, a proto se kříž a palma k sobě druží.

Prosme o milost údivu. Bez úžasu křesťanský život zešedne. Jak můžeme svědčit o radosti ze setkání s Ježíšem, pokud nás dennodenně neudivuje jeho překvapující láska, která odpouští a přeje novým začátkům? Jestliže se z víry vytratí úžas, ohluchne a již nevnímá nádheru milosti, necítí chuť Chleba života a Slova, nezakouší krásu bratrů a daru stvoření. Pak taková víra nemá jinou možnost než se utíkat k legalismu, klerikalismu a ostatním věcem, které Ježíš kritizuje ve 23. kapitole Matouše.

O tomto Svatém týdnu pozdvihněme zrak ke kříži, abychom obdrželi milost údivu. Svatý František z Assisi se podivoval tomu, že jeho bratři při pohledu na kříž nepláčou. A nás ještě Boží láska dokáže přivést k pohnutí? Proč už před Ním neumíme žasnout? Proč? Možná kvůli tomu, že se naše víra opotřebovala zvykovostí. Možná kvůli tomu, že vězíme ve svých nářcích a ochromuje nás naše nespokojenost. Možná kvůli tomu, že už ničemu nedůvěřujeme a sami sebe dokonce považujeme za omyl. Avšak za všemi těmito „možná“ se skrývá skutečnost, že jsme se dosud neotevřeli daru Ducha, který uděluje milost úžasu.

Začněme znovu právě z tohoto údivu, hleďme na Ukřižovaného a povězme mu: „Pane, jak mne miluješ! Jak jsem pro tebe cenný!“. Dejme se Ježíšem udivovat, protože velikost života nespočívá ve vlastnictví nebo sebepotvrzení, nýbrž ve zjištění, že jsme milováni. Toto je velikost života. Totiž zjistit, že jsme milováni. Velikost života je v kráse lásky. V Ukřižovaném spatřujeme poníženého Boha, Všemohoucího zbídačeného na odpis. Skrze milost údivu pak chápeme, že pokud přijímáme takto odepisovaného člověka a přistupujeme k lidem, tupeným životem, milujeme Ježíše, poněvadž On je v nich, v posledních a odmítaných, v těch, které naše farizejská kultura odsuzuje.

Dnešní evangelium nám ihned po Ježíšově smrti odkrývá nejkrásnější výjev údivu. Je to obraz setníka, který „když uviděl, že takto Ježíš vydechl naposledy, prohlásil: »Tento člověk byl opravdu syn Boží!«“ (Mk 15,39). Nechal se uvést v úžas láskou. Jaký způsob Ježíšovy smrti zde uviděl? Spatřil, že Ježíš umírá a miluje. Nad tím žasl. Trpěl, byl vysílený, ale nepřestával milovat. Takový je úžas před Bohem – Bohem, který dokáže také smrt naplnit láskou. Setník, který byl pohan, v této neslýchané a nezištné lásce nachází Boha. Byl to opravdu syn Boží! Jeho výrok zpečeťuje pašije. V evangeliu již mnozí před ním uznali Ježíše za Božího syna, když jej obdivovali kvůli divům a zázrakům, avšak Kristus sám je umlčel, protože hrozilo, že ustrnou ve světském obdivu, v představě Boha, jemuž se klaníme a kterého se obáváme, protože je mocný a strašlivý. Nyní to již není třeba, pod křížem už nenastane nedorozumění. Bůh se odhalil a kraluje výlučně odzbrojenou a odzbrojující silou lásky.

Bratři a sestry, ještě dnes Bůh ohromuje naši mysl a srdce. Dopusťme, aby námi tento údiv prostoupil, pohleďme na kříž a také vyslovme: „Ty jsi opravdu syn Boží! Jsi můj Bůh.“»